À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Silné melodie, typická příchuť britské rockové scény a notný kus alternativní progrese byly atributy, které skupina AMPLIFIER nabízela na svém prvním eponymním albu. Vše se zdálo výtečně skloubené do pestrého celku plného emocí a promyšlených gradací. Podařilo se navázat i na aktuálním albu „Insider“? Bohužel si musím povzdychnout, že ne. Pokud někdo zná bonusové EP z reedice „Amplifier“, může použít právě tento materiál jako odrazový můstek v vytvoření si představy o novém albu. „Insider“ je totiž, stejně jako bylo zmíněné EP, albem na poměry AMPLIFIER snad až příliš tvrdým, neboť silný kytarový sound je všudypřítomný. To sice dává skladbám silovější vyznění, které bude pravděpodobně velmi příjemné metalovým fanouškům, bohužel však zatlačuje do pozadí onu charakteristickou rockově uvolněnou melodičnost a emotivnost, která byla tím hlavním, co v mých očích vynášelo skupinu na vrchol britské rockové ligy.
Jestliže se v minulosti dalo mluvit o paralelách i s Američany TOOL a především jejich levobočkem A PERFECT CIRCLE, na „Insider“ budete tyto příměry hledat marně. Skladby nabraly přímočařejší a bohužel i stereotypnější struktury, tolik působivé střídání temp i postupné narůstání a gradace motivů se vytratily, rytmika jako by ztratila typickou nervní zašmodrchanost. Zůstaly občasné nestandardně stavěné melodické linky, květnatě vybuchující především díky charismatickému vokálu Sel Balamira. Bohužel je jeho hlas často utopen v hutné kytarové stěně, která vrací tenisový míček emocí zpět servírující skupině. Posluchači tak nezbývá než na příjmu trochu znuděně čekat. Na co? Především na předposlední skladbu „Hymn Of The Aten“, ve které jako by si AMPLIFIER vzpomněli na své umění, alespoň na chvíli opouštějí pro mě nepochopitelné přitvrzení a rozehrávají dříve typické psychogenní motivy, které žene zajímavě stavěná rytmika i do proměnlivých zauzlení a gradací. Konečně vyniká emotivní vokální projev a akustické kytarové vyhrávky jasně ukazují, kde jsou AMPLIFIER skutečně silní. O to více je nepochopitelné, že skupina právě tuhle svou bravurně zvládnutou polohu na zbytku alba opustila.
Možnost najít spoustu různorodých vlivů byla dalším z charakteristických znaků debutu „Amplifier“, a opět nezbývá než konstatovat, že většina skladeb na „Insider“ již tuto variabilitu postrádá. Takže jména jako PORCUPINE TREE nebo PEARL JAM vás při poslechu asi nenapadnou. Mohlo by se zdát, že se tím AMPLIFIER oprostili od nežádoucích podobností s jinými skupinami, bohužel opak je pravdou, neboť se vytratila ona nadžánrová pestrost, která burcovala posluchačovu pozornost a představivost. Přes veškerou tuto kritiku však Britové rozhodně nespadli do nějakého podprůměrného balastu. Jejich hudba si zachovala mnoho z charakteristických znaků, ať už to je specifický vokální projev, zajímavě stavěné harmonie nebo rytmická překvapení. Skladby jen nabraly poněkud šedivější výsledný tvar, za který snad může i trochu zvláštní, nebojím se říci neadekvátní, produkční a zvuková stránka. A to je hodně překvapivé, především když si uvědomíme fakt, že produkci si stejně jako na debutu hlídal společně se Steve Lyonem (THE CURE, DEPECHE MODE) samotný Sel Balamir. Dokonce i mix byl opět svěřen zkušenému Chris Sheldonovi (FOO FIGHTERS). Inu ne vždy se dílo stoprocentně vydaří. Uvidíme příště.
Druhé album skupiny, která na debutu ohromovala svou nadžánrovou pestrostí. Ta se bohužel z větší části vytratila, takže na „Insider“ zůstává „jen“ osobitě provedená rocková hudba.
6 / 10
Sel Balamir
- kytara, vokál
Matt Brobin
- bicí
Neil Mahony
- basová kytara
1. Gustav's Arrival
2. O Fortuna
3. Insider
4. Mongrel's Anthem
5. R.I.P.
6. Strange Seas Of Thought
7. Procedures
8. Elysian Gold
9. Oort
10. What Is Music?
11. Hymn Of The Aten
12. Map Of An Imaginary Place
Fractal (EP) (2011)
The Octopus (2011)
Eternity (2009)
Insider (2006)
The Astronaut Dismantles HAL e.p. (EP) (2005)
Amplifier + Bonus EP (2005)
Amplifier (2004)
Neon (singl) (2004)
The Consultancy (singl) (2003)
Vydáno: 2006
Vydavatel: SPV
Stopáž: 59:03
Produkce: Steve Lyon a Sel Balamir, Mix Chris Sheldon
ake svieze..paci sa mi to...akurat na prichadzajucu jar:)
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.